Sergej Krajtovič Troskin

Rodina a dětství

O jeho rodině a dětství se toho moc neví. Matka pocházela z bohaté ruské rodiny, jak je patrné z deníků, které si Sergej sepisoval ze svých cest. Nikdy ji však přímo nezmiňoval a tak se ji nikdy přesněji dohledat nepodařilo. Ačkoliv měl Sergej nutkání odstraňovat veškeré záznamy, jak se vetkal do dějin a ovlivnil tento svět, své ruské kořeny ale dával najevo nejen v deníku, ale například i skze své jméno, které s velkou pravděpodobností není jeho rodné.

Ze strany otce také chybí jakékoli záznamy - nejspíš je odstranil sám Sergej, ale zde byly použity mnohem větší konexe. Ve světě se objevily nepodložená fakta, že otcovství by si mohl připsat Jeho eminence kardinál Trochta. Ačkoliv tou dobou dokončoval doktorát v Itálii, našli se velmi vágní zmínky o "cestě za Ural". Toto však bylo ze strany církve jednoznačně popřeno.

Ačkoliv byl Sergej nejspíše Rus, narodil se na Ukrajině. Velmi prav děpodobně se tak stalo, když se jeho matka rozhodla přesunout z Ruska, nejspíše právě do Itálie či Rakouska Uherska. Z tamních legend se dá usuzovat, že matka při porodu zemřela, avšak žádný úmrtní list se nikdy nenašel, který by spojil Sergeje s jeho ruským původem.

Dá se usuzovat, že Sergej prožil útlé dětství na Ukrajině, alespoň do té doby než přišla válka.

2. světová válka

Během prvních let války se postupně dostal z Ukrajiny až do Rakouska, kde se přidal k tamnímu odboji. Důvod odchodu není jistý. Ačkoliv mu tehdy bylo pouhých 10 let, vzhledem k jeho osirotčení neměl se jak jinak dostat k pravidelné stravě. Z odtajněných dokumentů nyní vyplývá, že se účastnil asi 40 méně znamých partizánských akcí, které měly za úkol podlamovat nacistickou morálku v Rakousku, Německu, Maďarsku a na Slovensku. Později, když mu bylo 12 let byl nasazen do Prahy.

Ačkoliv jeho působnost v rakouském partyzánkém hnutí lze s velkou pravděpodobností prokázat, neexistuje skutečně přímý důkaz, který by Sergeje přímo zmiňoval. Asi největší lze považovat jeho vlastní výrok "[...] asi téhož roku, co jsem v Rakousku napomínal Němce [...] To se psal již tuším devatenáctisetčtyřicátýtřetí rok léta páně"¹. Je nutno dodat, že Sergej nikdy nepřipustil, že by musel komukoli za svého života vzít život.

Jeho linguistické schopnosti byly velkým přínosem, takže již během několika měsíců byl považován za Čecha. To se mu nakonec stalo osudným, jak z té dobré stránky, tak i z té zlé. Během května 1945, kdy válka končila, se účastnil záškodnické akce v Plzni. Bylo to právě pro jeho umění mluvit několika světovými jazyky. Díky tomu se během osvobozování ocitl v jednom z pluků americké armády. Z nevyjasněných důvodů byl uvězněn - nejspíše kvůli jeho ukrajinskému původu, ačkoliv vše ukazovalo na českého chlapce. Dá se usuzovat, že vzhledem k velké části chybějících dokumentů, že si americké důstojnictvo utvořilo názor, že Sergej je ruský špión.

Byl převezen do Spojených Států Amerických, kde byl vězněn až do 28.12.1945. Po té byl propuštěn, i když oficiální omluva ze strany USA nikdy nespatřila světlo světa.

1945 - 1987

Není jasné, co se během jeho měsíců v americkém vězení údalo. Nejpodstatnějším ale určitě zůstává jeho spřátelení se s Diákonem Zikmundem Fouskinem, dalším údajným špiónem.

Diákon tou dobou měl již založeno skupinu NASF, nicméně až do setkání se Sergejem to byl spíše diskuzní kroužek bez jakékoli aktivné činosti.

Probíraly se hlavně filozofická témata a cvičení mysli bylo na denním pořádku.

Ovšem po onom setkání se skupina NASF radikálně změnila. Sergej začal více vystupovat v roli vůdce, až se roku 1947 stal oficiálním představitelem a guru. Ačkoliv nikdy nepotvrzeno, Sergejovo převzetí moci, které proběhlo několik málo týdnů po úmrtí Diákona Zikmunda Fouskina, se plánovalo pravděpodobně již od společného uvěznění.

Ssergej byl považován za jediného představeného NASF až do roku 1987, ačkoliv fakticky vzato vedl od roku 1981 skupinu Jean Babtiste Filipi McShire.

Odchod do ústraní

Sergej se oficiálně vzdal prezidentství NASF roku 1987. Po té odešel do ústraní a žil přechodně ve svých třech vilách - na Islandu, v jižní Evropě (Španělsko) a na Novém Zélandu. Často navštěvoval i Českou republiku, jakžto zemi, kde vždy leželo srdce skupiny NASF.

Smrt

Ačkoliv byl Sergej v roce 2012 již neaktivném členem jakéhokoli politického dění, byl dne 21.12. otráven a stejný den zesnul. Atentátníkem byl jistý Oliver Edmund II., fanatický člen sekty, jež věřila , že v tento den nastane konec světa.

Článek není kompletní.

Stínová ekonomie

Unikátní strategie, jak získávat peněžité prostředky od řady investorů a z různých dalších zdrojů a přesouvat je dle potřeby. Tato potřeba byla silně závislá na představeném NASF a jeho morálním kompasu. A právě díky dobře zvolenému směru byl schopen Sergej tak prosadit tuto politiku. Později i ve světovém měřítku.

Sergej byl jediným významným zastáncem teorie tzv. klíčů paralelních vesmírů. Podle této teorie na světě existují klíče, které dokážou otevřít bránu, skrze kterou by bylo možno projít do některého z paralelních vesmírů. Jelikož měla tato teorie některé zásadní nevysvětlitelné otázky byla vždy považována za fantaskní.

Jeden z nějvětších problémů této teorie bylo propojení mezi různými vesmíry. Kdyby existovala pouze jedna brána, přičemž víme, že v případě existence paralelních vesmírů jich je nekonečný počet, není jednoduše vysvětlitelné, jak by brána fungovala. A pokud by přeci jen brána existovala a vedla do některého náhodného paralelního vesmíru, praktičnost takové brány by byla víceméně nulová.

Na druhé straně, pokud by existovala vždy pouze jedna brána pro veškeré přechody mezi paralelními vesmíry, pak by muselo nutně existovat nekonečno bran, ne-li více. V tom případě by vše existující na tomoto světě muselo být součástí klíče k některé z bran. To se jeví jako nemožné, nehledě na to, že statisticky bychom již nejspíše na nějakou bránu dávno přišli. Sergej tyto otázky obešel a vytvořil tak více uchopitelnou teorii. Avšak nepraktičnost této teorie zůstává nezměněna.

Sergej tak postavil 3 základní axiomy teorie klíčů paralelních vesmírů:

• Existuje pouze jedna brána, která vede do věech paralelních vesmírů
• Počet a forma klíčů k této bráně je přísně závislá na jedinci, který chce branou projít
• Pouze jedinec z jiného paralelního vesmíru může bránu použít

Následně pak z toho vyvozoval, že "zatím neprokazatelným jevem, a to dislokací ze svého universa, [...] a takovému jedinci, ať už tak učinil jakkoli, je dána možnost návratu skrze bránu. Pokud se mu podaří nashromáždit správné klíče, brána se pak otevře a spojí se pouze a jedině s vesmírem daného jeince."²

Vzhledem k poslednímu bodu je tato teorie prakticky nedokazatelná. Šance, že někdy existoval či bude existovat jedinec, který by se nějakým způsobem dostane do jiného paralelního vesmíru (přičemž standardní brány použít nelze), je i z hlediska nejmodernějších fyzikálních objevů prakticky nulová. Navíc, i když připustíme, že se něco takového stane, šance, že by to z nekonečného počtu vesmírů byl právě ten náš, je opět prakticky nulová.

Ať už se nakonec přikloníme k jakémukolil názoru, Seregej byl touto teorií zcela přesvědčen a na sklonku svého života (v roce 2010) publikoval rébus, který má prý odhalit nejdůležitější součást ke klíči. Tento rébus je připisován Albertu Einsteinovi, ovšem z několika drobných zkazků lze vyvozovat, že rébus vznikl kooperací těchto dvou géniů - nikdo jej zatím nerozluštil.

Rébus lze nalézt zde: krajtus.cz - Klíč klíčů

Do roku 1945 se snažil ničit veškeré důkazy o své existenci jako takové. Po zlomovém roku, kdy se poprvé setkal s Diákonem Zikmundem Fouskinem, se již svou existenci utajit nesnažil. Právě proto také od tohoto roku můžeme lépe sledovat Sergejovu životní dráhu.

Nicméně stále likvidoval jakékoli stopy, které ovlivňovali chod dění světa. Proto víme, kdy se vzdal svého prezidenství, jak oficiálně, tak neoficiálně, ale dosud není možné najít jakékoli záznamy o tom, co v úřadu prezidenta NASF vykonával.

Nejlépe tak jeho odkaz vyjádřit slovy z knihy Anasthasie Michailovny Terešnovové: "[...] vždy se tak snažil vytvořit jakýsi stín svého majestátu [...] doufal tak, že bude i po své smrti formovat svět k lepším zítřkům"³.

¹ Pavel, P.P.: Rozhovory se Sergejem, vyd. Albatros, 1987, 108 s.

² McShire, J.B.F.: Klíče a brány, vyd. Trilobit, 1998, 20 s.

³ Terešnovová, Anasthasie M.: NASF a člověčenství, vyd. Argonaut, 2014, 164 s.