Poezie

Na oné posteli

Bolí to?
Ne, netrap se, ono to nebolí,
je to jak procházka po poli...

Po nekonečném poli
co hvězdy nebe zdobí
a každá taková hvězda
ze života Tvého je kresba.

Třeba tamhle, ta malinká,
to jak Tě chovala maminka.
A ta větší, žhavější,
to zas je vzpomínka novější.

A přesto, že se v čase nezdá,
důležitá je tu každá hvězda.
Vzdálené se menší zdají,
ale to jen svoje kouzlo tají.

Všechny krásy, strasti i lásky,
co po tváři kreslili Ti vrásky,
co kdy spustili v Tobě klíčky,
jsou tu a planou jako svíčky.

A tak znovu říkám nebolí,
když procházím se po poli.