Poezie

Touha

Bez výjimek, bez hranice
pouto pevnější je stále více.
Pomalu se vkrádá zlehka
myšlenka nebezpečně křehká.

Takové niterní duté bušení -
těkavé, nervozní v hlavě tušení.

Kde má Merkur Venuši?
A kde má člověk svou duši?
Kde má zvonek ladný cink?
A kde má jang ten svůj jing?

Bez jednoho stále více
selhává druhému jeho srdce.
A bez druhého bez řečí
jednomu se duše rozbrečí.

Tak na věčnost býti pilířem
nebo v bíle zbroji rytířem
to je cíl, to je touha nezměrná,
to je chtíč, to potřeba je lakomá.