Poezie
Podroušená
Takhle jednou ve tři ránovšechno zdá se, že je dáno.
Beaty v rytmu jedou, jedou,
hudbu pějou krásně znělou.
Duc, duc, tak to mám rád,
rytmus zbořil by i hrad.
Tak jedem dál a pořád dál,
kdo vydrží na konec... ten je král.
Střízlivost v rytmu není,
pivo, jo, tak to tu pění.
Všechno ostatní jenom teče,
kdo se vleče, už neuteče.
A proč vlastně tohle všechno?
Ta hudba, myslím to techno?
Jen tak, pro život a pro radost,
pánu Bohu nahoru, mu na zlost.
My jsme tu a On možná tam,
ať nekecá a přidá se k nám.
Život je prý náhoda a tečka,
nic, co nespraví jedna bečka.
Takže pij a pij a připíjej,
panáky do dna dopí... hej!
Takže pij a pij a jedem dál,
kdo neuteče, tak ten drží vál.
Alkohol, jo, to je metla,
nebo se mi múza spletla?
Spletla, nebo trochu prchá,
malá to krásná jedna mrcha.
Nakonec nic tu není předem dáno,
jak omylem bylo nahoře psáno.
tak žij, žij, co se dá, a užívej,
víno, pivo, rum nám tady nalívej.
