Poezie

Škola

Jako kdybych tu nebyl,
jsem si sedl do lavice,
čučel jsem jako debil
na tabuli a na matice.

Oči se mi klížily,
mysl následovala také,
možná by i ožily,
dal-li bych si saké.

To však o mysli neplatí,
ta už vzala za své,
je jak ve chvíli stětí,
když kat si přišel na své.

Naštěstí sedím vzadu,
kam oko jen tak nevidí,
uzavírám prostě řadu,
můj spánek každý závidí.

Občas se i probudím,
čučím víc jako puk,
teď zas já všem závidím,
že chápe to tu každý kluk.

Abych nebyl nařčen zle,
že ukazuji šovinismus,
holka tu žádná není, hle,
tak pravdu má kanonismus.

A nakonec refrén bude:
Odebereme-li vrstvu každou,
jen logika nám tu zbude
a vtip skončí vraždou.