Bez žánru

Akutní potřeba filosofie

Vždycky jsem si myslil, že filozofovat je lehké jako do vody šutr házet. Začínal jsem v mládí přirozeně smrtí. V každém filmu pro chlapce se vidí, jak během minutky zemře většinou alespoň trojciferné číslo lidí - to vede k zamyšlení. I holčičí filmy vedou k zamyšlení, ale krapet jiným směrem. Vždyť tam většinou umře jenom jeden člověk - ale za to tam umírá alespoň hodinu a více!

Jak jsem tedy řekl, začal jsem. Později jsem přešel na otázky typu, proč tu jsme, nebo třeba co je to Bůh? Jsem ateista a tak mi takovéto otázky přišly velice vhodné. Asi jako dítěti přijde vhodné lízátko a cukrová vata na vydařené pouti. Celý můj život tedy směřoval k filozofickým otázkám.

Bohužel jsem krapet náročnější než jeden nejmenovaný knihovník, kterému k životu stačí jediná filozofická otázka: Kde vzít další banán? A proto není divu, že jsem skončil na vysoké škole (má více než tři patra!), no prostě na FFUK - nechci se chlubit či tak, uvádím to jen v souvislostech následujících.

Vybral jsem si logiku. Člověk si řekne, k čemu to vlastně je? Ze začátku jsem nevěděl. Později jsem však začínal tušit. Teď doufám, že to vím. Logika je ta část filozofie, kde se dovíte, proč že to onen šutr hozený do vody dělá to, co v zájmu fyziky se předpokládá za empirické! Tedy rozbouří vodu, udělá vlnky a udělá šplouch.

Jako student FFUK - tedy školy, jenž má více než tři patra - máme něco jako společný základ. Všicí studenti jsou povinni odkroutit si jednu libovolně vybranou filozofii. Někdy se to kroutí jako rezavý šroub, ale někdy to jde jak nůž do másla. Vybral jsem si filozofii náboženství.

Zkouška z onoho předmětu má své požadavky - esej a základní znalosti filozofie. A to je to, k čemu jsem se chtěl dostat.

Všimli jste si, že každý začínající filozof má svého učitele, od kterého se později značně (ne-li přímo úplně) odkloní? Dále: Všimli jste si toho, že ačkoliv říkají v podstatě dosti odlišné věci, často to vypadá obdobně? A ještě dále: Všimli jste si, že jen těžko se dokazuje cokoliv z toho, co říkají - že to většinou trvá století (i tisíciletí)?

Ještě dodávám, že toto není nějak vtipně laděné, takže čtenáři, co na to čekali, nemusí ani číst dále. Je to vážné a mělo by Vás to dovést k zamyšlení.

Jde o toto. Svou vlastní filozofii má každý. Každý sám podle své filozofie je strůjcem svého osudu. Zkrátka podle gusta, žádný dišputát. A proč tedy někteří lidé jsou většími filozofy, nežli jsou jiní "obyčejní" lidé? Odpověď zní: Nejsou. Nikdo není větší filozof.

Nejvíce filozofuje dítě, které ještě neví o celém tom hořko-sladkém světě. Potom člověk dospěje a řekne si: No já toho vím, proč bych měl ještě dále spekulovat? Mně tohle vlastně stačí. A to je chyba!

Svět je široko daleko to jediné, co máme. V lidské podstatě je bohužel už tak vryta neúcta, že jen těžko se nachází lidé, kteří si váží většiny věcí kolem nás. Nechci tu nikoho fanatizovat na ekologii, či jiné extrémní případy - tak to zase nemůžete brát. Ale připustit, že vrozená neúcta tam je, musíte.

Protože tedy svět je to jediné, o čem můžeme říct, že je náš. Proto bychom ho měli co nejvíce pochopit. Jak můžeme zkoušet lítat na vzdálené planety a zkoušet objevit mimozemskou civilizaci, když ani neumíme říct, co jsme zač?

Z těchto důvodů jsem napsal toto zamyšlení. Závěr tohoto je takový, že lidé by se neměli bát myslet nad světem (což většina lidí popře), neměli by své myšlenky držet na uzdě a říkat je jen kamarádům v hospodě. Měli by je křičet do světa, publikovat, dělat cokoliv, aby se dostali do povědomí.

Víte, je spousta známých filozofů. Mají zajímavé teorie, ale vždy se musí o něco opírat. Vždy! A když se mohou opřít o miliardy teorií, mohou vymyslit víc. Když se člověk opře jen o několik věcí, vymyslí zpravidla jen další možnost a už neuvažuje nad ostatními. Je potřeba více filozofovat a míň se stydět.

Ano, mohu Vám říct, že většina výmyslů jsou bláboly, ale není nemožné, aby dva bláboly dávali smysluplnou tezi. Proto by každý měl říci svůj názor na svět - nejen to, ale i o člověku, technologii - prostě na všechno.

V podstatě jde o to, že pokud si lidé budou blízcí jako dvě rybky v jednom rybníku, i když každá z nich bude bydlet na opačném břehu, pak je možnost, že pochopí, proč jsou zrovna spolu v rybníku a proč hledat další.

Jak je tedy vidno, člověk se musí ještě hodně věcem přiučit. Možná bych se měl naučit míň mluvit, možná jen myslit jiným směrem (ne tímto utopickým). Ale to už si posuďte sami.