Bez žánru

Apelace na zábavu

Holky a kluci ze školy... je hezké, že se tu řeší všechno kolem učení, ale nepostrádáte tu taky nějakou zábavu?

Jako když si hrajete na písku a pak zjistíte, že už to není hraní, ale je to povinnost udělat lepší hrad, než má sousedovic dítě na zahrádce! To je přeci nefér, aby někdo cizí měl hrad jako z cukru zatímco Vy, s malinkou lopatičkou a kyblíčkem, který za poslední halíře koupili Vám rodiče, protože na nic jiného k Vánocům už neměli, tak prostě abyste měli hrad co vypadá, jako by ho smetla vlna o velikosti tsunami, pak zadupalo stádo slonu, pak si z toho udělala domeček malá myška a nakonec, když už by relativně mohlo být po všem, protože myška už to za svůj domov totálně vzdala, tak ho přejel parní válec.

Nebo prostě, když zjistíte, že padáte ze skaly, která je kure**ky vysoká - a to se může stát, to je prostě život - tak zjistíte, že vašeho oblíbeného gameboye jste nechali doma. Jo naštve to spadnout, ale když už zjistíte, že je to cestou nuda, co potom? Neměli bychom se víc bavit a říkat si, že život je skvělý, i když zrovna bojujeme o to, zůstat na naší společné krásné a ošidné škole? Neměli bychom svého gameboye nosit sebou všude, i do školy?

Nestojí to ani za pokus, bavit se a užívat, dokud je ještě čas? Je to apelace na zábavu, ne na to, abychom se na všechno vykašlali, tak si to přeberte a uvažujte:)