Hospodské minipovídky

Sázky

"Byl první večer pozdní máj. Hrdliččin zval ku lásce hlas. Františku, Vy jste se ale vůbec nepřipravil! Vám to ale vůbec nic neříká! To jsem snad ještě neviděla."
A tak pí. Novotná pokračovala v kázání dál. Štěstí bylo, že jsem jí vůbec neposlouchal.
Abyste věděli, já jsem František Novotný, sestřih na krátko, 3 dioptrie, mikina a tepláky, hrozný flákač a všichni mi říkají Dežo. Mimo to navštěvuji základní, pardon tedy střední školu již šestým rokem. Je pravda, že jsem teprve ve druháku, ale základku jsem studoval standardních deset let.
"Tak co bude," objevilo se v mé mysli podivným, ne přímo mně podobným hlasem, a tak jsem usoudil, že se mě asi pí. Novotná na něco ptá. Ne, že bych byl zaskočen, já ji neposlouchám dost často (proto se taky ani nedivím, že nevím, co odpovědět).
A tak ze mě vypadlo jen prosté: "Ehm." "Ehm, co? To si myslíte, že to takhle nechám?"
A už je to tu zase. Určitě chce zase volat rodičům. Nechci jí tedy zbytečně zdržovat a mezi jejími slovy vypálím: "Jsou na Bahamách!" Což jí dost zaskočilo a ne, že ne.
Zrudla až zbrunátněla a začala kolem sebe házet rukama. A opravdu nevím proč, ale po mé další větě, že nemají mobil s sebou, začala hlavou mlátit o tabuli. Po chvilce už se ani na to nezmohla a jen se válela s rozbitou hlavou na zemi a občas sebou škubla. "Jo! Vyhrál jsem!" ozvalo se z druhé lavice, kde seděl Matěj, "vydržela jen 14 dní!"
"Sakra, Dežo, nemůžeš někoho nechat dýl?"
Hm... koho pošlou dalšího? Sazím na 12 dní."
"14."
"Zase? Já teda 13."
"Vy jste teda retardi," prohlásil Dežo a šel si sednout.